Dějiny české hudby jsou spjaty s příchodem prvních svazků slovanských kmenů na naše území. První písemná zpráva o Slatině je z roku 1371, ale o hudbě v této obci nebyla nalezena dlouho ani zmínka… Zajímavým dokumentem byl až dnes již nedochovaný kancionál slatinské farnosti, který pocházel z 18. století a který reprezentoval jediné uplatnění hudby a zpěvu v chrámové písni. Podle ústního podání byla dechová hudba ve Slatině hrána již na konci 19. století. Prvním známým kapelníkem v té době byl Vilibald Biener, který se svými třemi syny vytvořil základ kapely. Hudebníci hrávali většinou zpaměti, noty pro ně rozepisoval podle možností kapelník.
V roce 1979 pak byla objevena stará fotografie devítičlenné hudby soustředěné kolem bubnu s letopočtem 1903. Z rodiny Bienerovy jsou na ní všichni tři synové. Tuto kapelu již vedl František Klein, dlouholetý varhaník ve slatinském kostele.
První organizovanou, tehdy osmičlennou, dechovou hudbu založil místní hasičský sbor v roce 1907. Ten rovněž zakoupil potřebné hudební nástroje, z nichž tuba se dočkala těchto dnů. Kapelníkem byl od počátku Gustav Klos, který nové členy učil hrát a do knížek zapsal veškerý notový materiál. Sám ovládal většinu nástrojů. První veřejné vystoupení kapela učinila na Štěpána roku 1907. Tak začala historie naší kapely. Zdařile se rozvíjející hudební život v obci však přerušila 1. světová válka.
Hned s mírem v roce 1918 začala opět aktivní činnost hudby a to za spoluúčinkování mladých členů. Počet hudebníků vzrostl na dvacet a vzhledem k jejich kvalitě mohl být založen i smyčcový soubor. Kapelníkem obou hudeb byl opět Gustav Klos – až do roku 1924. V té době se vrátili z vojenské služby a od vojenských hudeb dva nadějní muzikanti. Byli to Rajmund Klein a Arnošt Blaštík. Dosavadní kapelník se rozhodl jednomu z nich předat vedení hudby.
Rozdílné názory na hudbu a neústupnost obou vedla k rozpadu staré kapely, ale současně k vytvoření dvou nových kapel. Rozpolcenost mezi hudebníky byla podporována i tehdejší politickou situací. Většina starých muzikantů zůstala věrná Arnoštu Blaštíkovi, který vytvořil těleso o 30 členech. Ti hráli tradičně hasičům a tělovýchovným jednotám Sokol a Orel. Nová, asi dvanáctičlenná kapela dostala název „Dělnická hudba Kleinova“ podle politické orientace členů a jejího zakladatele Rajmunda Kleina. Rivalita kapelníků byla doprovázena rozvojem obou souborů. Další léta ukázala, jak prospěšná je schopnost osobnosti vést kolektiv k náročnosti a ke kázni. Na počátku třicátých let zažily oba soubory značný otřes – roku 1930 se odstěhoval Rajmund Klein do Polanky a o něco dříve Arnošt Blaštík do Lukavce na dobu několika let. Obě kapely osiřely, naštěstí jenom na chvíli. Starší hudebníci zanechali aktivní činnosti, slabší rovněž přestali hrát, ostatní k sobě však znovu našli cestu. Novým kapelník Jan Havrlant se svým zástupcem a bratrem Vilémem zahájili od roku 1930 období, kdy byly kvality slatinské hudby známy v širokém okolí a počet produkcí neohrozila ani hospodářská krize. Kapelník J. Havrlant a dirigent Jan Dluhoš, učitel ve Výškovicích a později ve Studénce, student jednoho ročníku zpěvu na konzervatoři v italském Miláně, dbali na pravidelné zkoušky a hodnotu interpretace náročných skladeb světových mistrů zajišťovala pravidelné produkce od Opavy až po Studénku. Zvláště zájezd na okresní veřejné cvičení DTJ v Krnově v roce 1937 vyzněl pro slatinskou dechovou hudbu propagačně. Průvod tehdy německým městem byl za zvuků řízných Kmochových pochodů popravdě symbolický. 34 odehraných pochodů ve dvanácti lidech prokázalo rovněž fyzickou zdatnost mladých hudebníků. V té době dirigoval kapelu Josef Mrva, člen orchestru Státního divadla v Ostravě.
Přiblížila se však doba, kdy zdařilý rozvoj slatinské hudby byl znovu přerušen, tentokrát na dobu německé okupace naší vlasti. Hudební činnost se omezila na nemnoho vystoupení v kostele a při několika pohřbech, za řízení varhaníka Arnošta Blaštíka.
Během války se několik chlapců učilo hrát na housle u A. Blaštíka a v roce 1944 na dechové nástroje u Jana Havrlanta. Začalo se rodit jádro nové poválečné kapely. První povolená kompletní zkouška se konala na Štěpána 1944 ve skleníku Maxe Lindovského za řízení Rudolfa Lindovského, bývalého člena vojenské kapely v Michalovcích. První slavnostní vystoupení v osvobozené vlasti se uskutečnilo v květnu 1945. Při oslavách osvobození obce účinkovalo šestnáct hudebníků.
Ustavující schůze souboru se konala 15. srpna 1945. Do čela hudby byl opět zvolen zasloužilý člen Jan Havrlant, dirigentem a uměleckým vedoucím se stal Rudolf Lindovský. Do hudebního života významně zasáhly nové osobnosti – Rudolf Naivert, později Ladislav Falhar a Jarko Stanovský.
Oblast působení kapely se opět rozšířila od Opavska až po Fulnek. Po několika letech úspěšné činnosti se začala projevovat určitá krize, z části nekázní, někdy fluktuací některých členů. Docházelo ke změnám ve vedení souboru. V roce 1948 byl postaven do jeho čela Rudolf Naivert a v roce 1954 Rudolf Lindovský.
Situace se zlepšila, když se v roce 1957 kapela z Těškovic spojila se Slatinou a orchestr byl navíc posílen dobrými hudebníky z okolních obcí, především z Tísku. Vytvořila se „hudba Osvětové besedy Slatina“. Zárodek této kapely se představil již při oslavách 10. výročí osvobození obcí Výškovic, Slatiny a Těškovic na 1. máje v Bílovci.
Reorganizace kapely byla dokončena zvolením nového kapelníka Ladislava Falhara v dubnu 1957. Spolu s dirigentem Rudolfem Lindovským vytvořili dvojici zajišťující kvalitní odbornou a organizační úroveň kapely. V roce 1969 ji však postihla ztráta náhlým úmrtím Rudolfa Lindovského. Kapela však neztratila svou akceschopnost. Do funkce dirigenta byl jednomyslně zvolen obětavý a zkušený hudebník Rudolf Naivert z Těškovic, syn Richarda Naiverta, klarinetisty kapely Gustava Klose, strýc Ladislava Falhara. Spojení rodů a zástupců dvou obcí bylo ku prospěchu dalšího rozvoje hudby. Přesto počátkem 70. let zastihla dechovou hudbu stagnace a přiblížil se generační problém. Hodně energie vyžadovalo od některých hudebníků účinkování v tanečním souboru, který absolvoval velké množství produkcí. Tento soubor vznikl v roce 1954. Po celou dobu jeho existence ho řídil rovněž Ladislav Falhar. V té době prožíval i tento soubor krizi spojenou se vztahem posluchačů k hudebním žánrům (ústup swingové a nástup beatové hudby). Vzniklá situace pobídla hudebníky ve Slatině k aktivitě. V roce 1974 se rozhodl taneční soubor svou činnost ukončit a někteří jeho členové v čele s Ladislavem Falharem se začali plně věnovat dechovce. V témže roce založil nový beatový soubor Přemysl Falhar, který později řídil Petr Berkus.
Asi dva roky před tím začali zasloužilí členové dechové hudby Jan Havrlant (křídlovka) a Miloslav Klos baskřídlovka) vyučovat hře na své nástroje několik slatinských chlapců.
Osvětová Beseda nakoupila nové nástroje a hudba přešla úpravou starých nástrojů na tzv. nízké ladění. V průběhu dalších let získala kapela další nástroje a jednotné oblečení od MěNV Bílovec. Další příliv mladých hudebníků zajišťovala škola v Bílovci.
V roce 1988 přišel do zkoušky učitel této školy Ilja Banar, aby dirigoval skladby, které s chlapci nacvičovali ve škole. Tehdy bylo v našem třicetičlenném souboru 15 mladých hudebníků. V témže roce odešel z místa dirigenta Rudolf Naivert. Taktovky se ujal Ilja Banar. K poslední zásadní změně v naší kapele došlo v roce 2002. Po 45 letech jejího řízení opustil kapelnické místo Ladislav Falhar, skutečná osobnost v historii hudby ve Slatině. Funkci předal za souhlasu všech členů mladému tubistovi Pavlu Kleinovi.
Stoleté výročí založení naší kapely jsme oslavili koncertem, na kterém s námi vystoupily hudby z Krnova, Jistebníku, Hradce nad Moravicí (se kterou udržujeme již léta těsnou spolupráci) a Gräfenhainu.
Družba se souborem z výše uvedeného Gräfenhainu je samostatnou kapitolou historie Dechové hudby Slatina. Vše začalo kontakty kapelníků Karla-Heinze Suchomela a Ladislava Falhara u příležitosti zájezdu mládežnického dechového orchestru z této obce v Duryňsku do Bílovce v roce 1990. Oficiální pozvání do Gräfenhainu jsme dostali v témže roce, kdy jsme jeden koncert německých hudebníků uspořádali ve Slatině. První návštěvu ve Spolkové republice Německo však uskutečnila Dechová hudba Slatina až v roce 1993. Od té doby jsme si vyměnili vzájemné návštěvy čtyřikrát.
Za zmínku jistě stojí účast dvou našich členů Pavla Bzonka a Igora Klose s bílovickou dětskou dechovkou řízenou Iljou Banarem na Festivalu mládeže na Kubě v roce 1978.
PaedDr. Mojmír Klos
